VÝSTAVY > 2001 > PODZÁMECKÁ ZAHRADA, MUZEUM, SKLENÍK KVĚTNÉ ZAHRADY - KROMĚŘÍŽ
V roce 2001 se uskutečnila rozsáhlá výstava v městě a zahradách zahrnutých do rezervace UNESCO v Kroměříži jako vyvrcholení projektu putování. Výstava byla umístěna do tří míst ve městě. Umyslně byla vybrány podstatné a tématicky rozdílné prostory, jednak prostor na náměstí v místě potkávaní lidí v loubí, vestibulu a dvoraně v Muzeu Kroměřížska. Zde byly vystaveny geometrické objekty v dialogu s architekturou města. Jako protipól tohoto logického dialogu bylo vybráno místo uprostřed Platanového háje v Podzamecké zahradě.
Zde v háji kruhového tvaru bylo do kruhu umístěno osm zavěšených děrovaných ulit.
Ulity a postupné proměny ročních období tomuto místu dodaly zvláštní charakter v dialogu přírodního, organického světa.
Třetím místem byl skleník v areálu Květné zahrady, kde byly umístěny konstrukce, které navozovaly kompoziční dialog mezi objekty a kompozicemi použitými v zahradě.
Kurátorem výstavy byl Jiří Zemánek, který taktéž napsal text k vydanému katalogu za podpory Kroměřížského zámku a zahrad.
Jiří Zemánek: k projektu Putování
Miloslav Fekar svými plastikami spoluvytváří specifickou podobu zdejšího sochařského postminimalismu, jemuž určující impuls dala ve druhé polovině osmdesátých let tvorba Jana Ambrůze. I pro Fekara se stalo v této souvislosti charakteristické spojování plastiky s krajinou, její pojetí jako "seited sculpture", struktury (často proměnlivé) určitého místa, jež nezapře vztahy k zemnímu umění i zdůrazněný rukodělný charakter takového díla, v němž se uplatňuje jako hlavní materiál dřevo a spolu s ním rustikální tesařský design; v neposlední řadě pak jde o reference použitého jazyka geometrie k určitým archetypálně cítěným symbolickým formám, obvykle ve spojitosti s architektonickými motivy (sloupu, chrámu, altánu, brány, apod.), jež vyjadřují odvěkou lidskou potřebu řádu v pojmech vztahu země a nebe.
Téma vztahu plastiky k volnému prostoru krajiny a nakonec i k prostoru urbánnímu však Miloslav Fekar dále rozvinul ve vlastní originální koncept sochařství, v němž se programově zabývá otázkou utváření životního prostředí. V této souvislosti dokázal ve své tvorbě spojit invenci s nezbytnou citlivostí pro genia loci určitého místa. Fekara v té míře nezajímá plastika jako svébytný a do sebe soustředěný monument. Jeho sochařské práce jsou spíše proměnlivými prostorovými strukturami, jež pohotově a citlivě reagují na dané prostředí, navazují s ním dialog, rozvíjejí v něm určitý příběh, zviditelňují jeho zvláštní rysy, či se stávají přímo místy zastavení pro výhledy a pozorování krajiny. V této spojitosti jsou pro ně příznačné dva momenty: jednak již zmíněná variabilita, dávající dílu často podobu stavebnicové skládačky a jednak zcela přirozený přesah do oblasti architektury a designu; nejedná se však o aplikované umění, ale vždy o originální umělecké výtvory s užitnou funkcí (socha mostu ve Stromovce, apod.). Jednotlivé plastiky přitom autor pojímá jako články vzájemně provázaného řetězce instalací, jímž modeluje určitý celek prostředí a to na půdorysu či konceptu "cesty", tedy opět "příběhu".
Na tomto principu začal Miloslav Fekar koncipovat své samostatné výstavy, které nazývá "putování". První z nich se uskutečnila v roce 1999 v pražském parku Stromovka, další dvě proběhly následujícího roku v Hranicích na Moravě (synagoga a zámek) a v prostoru okružních valů zámku v Pardubicích. V letošním roce je "projekt putování" instalován v Kroměříži, kde propojí prostory Podzámecké zahrady, interiéru města (Muzeum Kroměřížska) a Květné zahrady (skleník). Umělcovou snahou je, aby "putující proměnlivá skladba skulptur byla neustále obohacována o nové prvky, které vzniknou novou reakcí na nový prostor" a aby vytvořila vždy jinou náladu a podpořila atmosféru místního genia loci. Miloslav Fekar tak dospěl v rámci zdejší kulturní krajiny k osobité verzi jakéhosi sochařského "land artu", který je zajímavé pozorovat například na pozadí díla zemního umělce Richarda Longa či minimalisty Carla André. Fekarův přínos v této souvislosti spočívá v propojování a ve vzájemné komunikaci prostoru kulturní krajiny s architektonickým a urbánním prostorem lidských sídel, přičemž hlavním milieu se pro něj stává prostředí zahrady či parku. Na Fekarově výstavě v Kroměříži bude jistě zajímavé sledovat, jak budou jeho geometrické plastiky reagovat na ornamentální formace květinových záhonů ve skleníku Květné zahrady nebo na architektonické prostředí interiéru historického města či jaký vztah naváží organicky tvarované plastiky dřevěných ulit se stromovými korunami platanů v Podzámecké zahradě.
Cit pro polaritu geometrického (racionálního) a organického (přírodního) je totiž dalším příznačným rysem tvorby tohoto umělce. Jestliže prostřednictvím minimalistického jazyka geometrie Fekar přehledně rozvrhuje a artikuluje krajinný prostor a demonstruje tak lidskou schopnost přetvářet a přizpůsobovat si své prostředí, pak jeho plastiky ulit, zavěšované volně do korun stromů, vypovídají spíše o opačné tendenci, totiž o smyslu pro ono zárodečné, tělesné a biofilní. Fekarovy "Ulity" upoutávají naši pozornost k tajemství skrytého života stromů a obecně všech živých zárodků, z nichž se utváří bohatství přírodního světa, poukazují na jednotu všeho živého, na onen "posvátný kruh stvoření" (mandalu). Zároveň s tím obracejí naši pozornost od země vzhůru do korun stromů k živlu vzduchu, k volnému proudění energie větru, který jimi provívá a pohybuje a v některých případech je mění v improvizované hudební nástroje.
Sochařská tvorba Miloslava Fekara tak zjevně souvisí s velice aktuálním problémem dneška, totiž s hledáním takové podoby naší lidské kultury, jejíž integrální součástí bude příroda. Z hlediska současné vysloveně technokraticky orientované moderní civilizace se tato tendence jeví jako snaha naturalizovat často značně netolerantní účelové prostředí našich městských sídel. Celkově však jde o tendenci směřující ke zrušení oddělenosti mezi městem a krajinou, civilizací a přírodou. Tušíme, že je možné je navzájem propojit. V této souvislosti se téma zahrady a parku stává pro dnešní umělce výzvou, kterou by rozhodně neměli oslyšet. Je v ní podle mě zakódován model (hologram) hledaného nového životního způsobu.
Jiří Zemánek
25.4.2001
kontakt