(Zas odjíždím svým pokojem na východ...)

Zas odjíždím svým pokojem na východ

Zůstala z tebe freska mezi vráskami
ani tvář jsi mi v prostěradlech nenechala
tu světcům podobnou tvé pravoslavné země
restaurátor není který by se ujal
prachu mého čela

Pomalu ve snu buší do neuronů
Kladívka rozesmátých psychiatrů
Pro které bylas chemickou reakcí
Co zvolna narušila myšlení
Už jsi jen blamáž za kterou se skrývám
Když se mi nervy rozetřesou
Zimou z mé vlastní středozemě
Sáhnu na čelo a pod kapkami potu
Rozdírám kůži abych na něm našel
nevinně nehmotný polibek

Už jsi jen blamáž a z fresky na nádraží
nezůstalo nic než pouhé nic